Pamatujete si, čeho jste se báli jako malí? Já úplně přesně. Když mi bylo dvanáct, tak jsem se šíleně bál dospělosti. Věděl jsem, že všichni dospělí pracují – a to mě děsilo. Práce pro mě totiž znamenala něco, co prostě musíte dělat. Něco, co nikoho doopravdy nebaví, ale musí si to odtrpět, aby se uživil. Obával jsem se chvíle, kdy mě to potká taky – a trávil jsem spoustu času vymýšlením scénářů, jak se tomu vyhnout. Když jsem potom začal chodit na první brigády, nebyl jsem moc populární pracant. Byl jsem neskutečně líný.
O pár let později jsem spoluzakládal byznys*, který má dnes obrat přes sto miliónů ročně, dává práci více než sto padesáti lidem a dal bych za něj ruku do ohně. Práce se stala zásadní součástí mého života a mé chápání toho, co všechno může práce znamenat, se naprosto proměnilo. Pochopil jsem, že skvělá práce ve mně vyvolá takové uspokojení, jako téměř nic jiného. Bez přehánění můžu říct, že jsem se stal závislým na skvělé práci.
No jo, jenomže závislost je mrcha – a tahle mi teda dávala pěkně zabrat. Když se mi dařilo dělat skvělou práci, byla to obrovská jízda. Všechno bylo možné. Byl to dokonalý pocit. Ale po nějaké chvíli vždycky přišel moment, kdy se něco zaseklo. Dokázal jsem pak trávit hodiny a dny ve stavu, ve kterém mi vůbec nic nešlo. Sice jsem byl v práci, ale nic za mnou nezůstalo, protože mi nefungovala hlava. A co hůř – neměl jsem vůbec tušení, jak z toho vědomě ven.
A tak jsem začal hledat způsoby, jak se „hacknout“ tak, aby těch blbých nefunkčních momentů bylo co nejmíň. Vyzkoušel jsem kdeco (a přiznejme si, ne vše bylo úplně legální). Některé věci nefungovaly. A některé mi naopak pomohly hodně. Bavily mě ale úplně všechny – po chvíli jsem si totiž začal ujíždět na tom sebezkoumání samotném. Vzrušovalo mě zjišťování toho, co se mnou udělá ta či ona látka, věc nebo způsob práce – a jestli ten účinek jde ještě vylepšit. Stal jsem se brainhackerem.
Z tohoto sebezkoumání časem vzešlo pár ingrediencí, které mě spolehlivě dostávají do správné flow. Přišel čas na druhý krok – přesvědčil jsem kolegy v naší Zázračné laboratoři, aby všechny tyhle „zázraky“ zkombinovali do jednoho drinku, který budu mít vždycky po ruce. Základem se staly zelené čaje a guarana. Ale tím to zdaleka neskončilo.
Téměř rok jsme experimentovali se správnými poměry, testovali ingredience z různých zdrojů a míchali desítky pokusných várek. Z původního malého osobního projektu se stalo něco mnohem většího. Postupně jsme se z fáze „tyvole, to se nedá pít,“ propracovali do momentu „wow, fakt to funguje a dokážu to vypít celé“. Nakonec jsme pochopili, že máme v rukou produkt, který jsme nikdy nikde neviděli.
Nejlepší produkty jsou prý ty, které uspokojují zásadní potřeby svých autorů – a Osmička mi teda dělá setsakramentsky dobře. Koneckonců i tento příběh jsem sepsal pod jejím vlivem. Teď konečně přišel čas si ověřit, že bude fungovat i vám. Teď je to na vás. Jste připraveni posunout svou mentální kapacitu na nový level? Jdete do toho?
